Díky, žena ženě vlkem U nás se zjevně jde cestou nejmenšího odporu. Jen pro vysvětlení: Domluvili jsme se, že od loňského září zkusím plný úvazek, po té co mi v loni předvedl jak tam na zkrácený stejně budu pořád. Navalil na mě všechno co mohl, mám nařízené ještě tři další časově dost náročné funkce, prý "dočasně". Dnes mi chtěl přidat ještě další přesčasy, že na to má právo (a to má a je to snazší, než hledat další pracovní sílu). Odmítla jsem to přijmout dobrovolně a znovu jsem mu zopakovala, že na příští školní rok budu žádat zkrácený úvazek a úpravu pracovní doby na tři dny v týdnu. Byl naštvaný, prý nemá nikoho "dost kvalitního", kdo by mohl část práce převzít za mě. Já svou práci mám moc ráda a vím, že jsem v ní dobrá, ale už nemůžu, dotáhla jsem to na solidní spánkovou poruchu, když se mám večer učit s vlastními dětmi, dělá se mi špatně, hlava mě bolí už soustavně a chci pomáhat mámě s babičkou, aby v tom nebyla uvázaná sama a pořád. Manžel funguje jak má, ale já ne