Terezo,

já vím, však těch 24 hodin máme všichni stejnejch.

Ale to, že čím víc dětí, tím víc práce a tím to bude pro rodiče náročnější jak co do financí, tak co do organizace, to je snad jasný od začátku, ne?

Já klidně přiznám, že máme "jen" 2 děti i proto, že jsme pohodlní a že se nám nechtělo podstupovat to "víc práce", kterou by znamenalo mít jich víc, a slevovat ze svého pohodlí.

Naši kamarádi, kteří mají o dost míň financí než my, těch dětí mají pět. Chtěli to tak od začátku, mít hodně dětí. Mají to zařízený tak, že ten tatínek má stálý zaměstnání a ta maminka volnou profesi, kterou si může uzpůsobit tak, jak to zrovna potřebuje. A žijou velice skromně. Jet k moři nebo na hory je pro ně nemyslitelný, do restaurací prakticky nechoděj, na dovolenou jezděj na chatu nebo na tábor, ale pokud jde třeba o zájmy, tak dětem dopřávají kroužky v dost pestrém výběru.

Ale u nich mám pocit, že maj jasně nastavený priority - chtěli mít hodně dětí, tak je maj, ale nestěžujou si, jak to maj těžký, že se o ně musej starat, a v životě jsem od nich neslyšela žádný řeči o tom, že by byl k nim stát nespravedlivej nebo že by se staral málo.

Ty děti vychovávaj skvěle, věnujou se jim řekla bych nadstandardně, a je mi na nich sympatický, že si vybrali nějakou cestu a přijali ji i s chlupama, tedy i s tou odvrácenou stranou.

(poznámka na okraj, čistě jen pro jistotu - toto NENÍ myšleno jako útok proti zakladatelce, ani proti nikomu jinýmu, co má hodně dětí)