"já ale od začátku píšu o tom, že je ta žena DOMA. Ne, že chodí na fulltime do práce. Ptám se, co je tak strašně náročného na práci v domácnosti, když je žena doma s dítětem/dětmi a rodina nebydlí někde na statku, ale v městským bytě. Dovedu pochopit, že je na nervy z dítěte, které furt řve, dovedu velmi dobře pochopit i tu sociální izolaci, ale co se celý den dělá v domácnosti, aby z toho byl člověk zničený, to fakt netuším."

Monty,

netušíš, protože si "představuješ" ženu s jedním dítětem. To se ještě většinou dá, i když je to dítě nějak problémové, třeba blbě spí.

Ale v okamžiku, kdy ty děti máš dvě nebo dokonce víc, tak už je to honička, i když máš doma všelijaká hejblata.

Protože třeba dítě 9měsíců až 2 roky (dle povahy i dýl) prostě nemůžeš nechat 5 minut samotné, abys naplnila pračku neřku-li půl hodiny, abys udělala rychlý oběd. Furt musíš dítě sledovat a když si zrovna hezky a bezpečně hraje, tak místo abys šla loupat brambory, tak se ti rozeřve mimino hlady, tak kojíš. Když dokojíš a mimino usne, začne se dvouleťák nudit a místo aby si hrálo s mašinkou, ti začne krámovat šuplíky. A tak furt dokola. Takže to, co bys sama zvládla za půl hodiny ti pak trvá třeba dvě.