Analfabeto,
tak moje babička nechodila do práce nikdy. Byla prostě žena v domácnosti. Proto jsem taky nemusela do jeslí, jako většina mých spolužáků. Nevím o tom, že by to kdo komentoval negativně, závidět ji to jistě někdo mohl. Na druhé straně, děda umřel mladý, v 56 letech, a ona pak až do osmdesáti, kdy zemřela, žila z velmi malého vdovského důchodu. Ale nestěžovala si, alespoň já ji nikdy neslyšela, že by si na tohle stěžovala, a jinak si stěžovala pořád na všecko.
Mně osobně je úplně fuk, jestli někdo chodí do práce nebo ne, a pokud někdo nemusí pracovat, protože je dostatečně zabezpečen i bez práce, spíš mu to závidím než abych se na něj dívala skrz prsty. Ale to "zabezpečen" je pro mě dost zásadní, zvlášť pokud jsou v rodině děti.