nechce se mi číst celé vlákno... ale původní diskuze byla "nárok na zkrácený úvazek". Přišlo mi to takové ufňukané, iracionální, hraní si na oběť. Ženské hledání uliček a obkliček, místo aby řekla řediteli "jo, slíbila jsem, že zkusím plný úvazek, zkusila jsem, nefunguje to, takže od příštího roku buď tři dny, nebo odcházím".
A to, kolik má dotyčná dětí a nemocných babiček a nepřítomných manželů a podobně, je přeci ÚPLNĚ jedno. Zásadní je, že plný úvazek NECHCE.
A i když to pro dotyčnou zřejmě slouží jako nějaké vysvětlení, tak ve finále to zní jako omlouvání se - nebo dokonce vymlouvání se - a lidi (ředitel) na to reaguje agresí, protože cítí, že dotyčná není silná v kramflecích. A pak je z toho slepičí klobaná tady, protože dotyčná se jeví slabá.
Některé situace je třeba řešit dle hesla "don"" complain, don""t explain" (nefňukej a nevysvětluj / neobhajuj).

Je to i o tom, aby se člověk (ženská) naučil říkat NE. Jasné, definitivní, bez obhajování se.

Nevím, jestli má dotyčná "nárok" na částečný úvazek - ale i pokud ze zákona ho má, tak pochybuju, že je tam definice že do tří dětí ne, od čtyř ano, nebo jen v případě nemocné babičky nebo něco podobného. Ty děti a babičky, to je to "fňukání", a ohánění se nárokem je vcelku na nic - protože ve finále to záleží na dobré vůli ředitele - a tu si fakt takhle (fňukáním, že má nárok) nezíská.