Libíku,

na americké filmy se nekoukám, na ty o manažerech už vůbec (nevím, jsou nějaké filmy o hrdinských manažerech??? poučte mě)

Tenhle přístup se mi osvědčil vždycky. nevysvětlovat, ale prostě oznámit, že danná věc nefunguje a že bych navrhovala řešit to následovně. A neváhala jsem práci, která se zvrhla v něco jinýho, než jsem původně dělala (odešel můj šéf, měl mi šéfovat třiadvacetiletej jahů, jen proto, že lezl dostatečně do prdele generálnímu + jsme se měli stěhovat do open plan office) prostě opustit.
V další takové situaci jsem upřednostnila rodinu (změnili mi pozici a místo 30 hodin týdně s klouzavou pracovní dobou, na 35 s nástupem přesně na minutu - ač to byla pořád ta samá práce, žádné stání u pásu, kde když člověk není v určitou minutu, tak padají výrobky na zem) - prostě jsem šla. Několikrát mi volali, jestli se nechci vrátit, ale nebyli schopní / ochotní mi vrátit původní podmínky a já nemohla přistoupit na jejich, takže nic.
Tak jako o chlapech, i práci platí, že žádná není ta jediná na světě