https://denikn.cz/215429/vira-v-meritokracii-neni-jen-falesna-ale-i-skodliva/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Co myslíte?

Já myslím, že pravda bude jako obvykle spíš uprostřed.

Na jednu stranu souhlasím s tím, že to, že je někdo ve vedoucí funkci, rozhodně nemusí znamenat, že je to ten nejlepší a nejschopnější. A někdy o ne/úspěchu rozhodujou náhody - že je někdo ve správnou chvíli na správným místě a tak, a možná bohužel někdy i lokty.

Ale zase na druhou mi přijde nespravedlivý vůbec nezohlednit to, že se někdo třeba průběžně vzdělává, a pracuje na sobě a někdo jinej na to kašle, a brát to všechno jako nějakou předurčenost (třeba že se oba tak narodili a nemůžou za to).

Kdybychom tu třeba založili nějakou pomyslnou kuchařskou akademii a volili šéfa, tak by mi přišlo maximálně spravedlivé, že by většina zvolila Angrešta (která tomu rozumí a dlouhodobě se tím zabývá) a ne mě (která tomu moc nerozumím a ani mě to nebaví a netajím se tím).

Myslím, že i když člověk něčeho dosáhne, měl by v sobě mít určitou pokoru (právě kvůli tomu, že část toho záleží na vnějších faktorech), neměl by si myslet, že je nějakej nadčlověk, ale zas mi přijde vůči němu nespravedlivý uvažovat v intencích, že vlastně jeho zásluha není nic (protože se narodil chytrej, pilnej, do podporující rodiny...)