Já bych řekla, že průmyslovky byly PŘED gymnázii. V té době byl totiž většinový názor společnosti takový, že gympl je pro 15-letá děcka školou až 2.volby. Protože když by šly na gympl a nedostaly se na VŠ, tak měly v ruce papír, který jim byl k ničemu. Kdežto z průmyslovky z nich byli odborníci pro praxi. Jo, byla děcka, co šla primárně na gympl, ale těch bylo jen nepatrné množství. Já jsem na to třeba docela dojela. Byla jsem přece holka, co kdybych se chtěla v 19 letech vdát (jak to bylo tehdy běžné) a mít děti a rodinu, že. Takže jsem šla na setsakra výběrovou školu, jedinou v kraji, dostala jsem se, udělala levou zadní … a v 1.ročníku VŠ následoval tvrdý pád na hubu, páč jsem se neuměla učit. Bruslila jsem v tom ještě v 1.semestru ve druháku, pak se to utřepalo. Jenže já to měla komplikované ještě tím, že jsem se dostala do skupiny maximálně motivovaných spolužáků, kteří jeli od počátku studia ne červený diplom a nebrali jinou známku než jedničku, to radši přišli příště. Zatímco já měla za cíl udělat VŠ a pak se uvidí, co bude dál, spolužáci měli jasno: ten bude pracovat v Akademii věd, ten učit na vysoké škole... K tomu právě potřebovali ty červené diplomy. Takže první tři semestry jsem jela jak motor, s jazykem vyplazeným až na vestě, abych v závěsu za nimi aspoň nepropadla. pak se to utřepalo a já tu školu dodělala se ctí. Na jiné škole a v jiné partě bych s průměrem 1,5 za celou dobu studia byla za hvězdu, takto jsem byla jen šedý podprůměr.