Chráněné bydlení jako sousedství by mi nevadilo ani v nejmenším, spíš by mi to přišlo jako sousedství velmi příjemné :)

Sousedé, kteří by podobné petice psali, by mi a priori nevadili také, je pro mě pochopitelný i lidský strach.
Dva z mých přátel se závažným postižením (nikoli tedy v jejich případě mentálním, ale vrozeným fyzickým, a to velmi nápadným) jsou vůči mě hodně otevření a o tom, jak jsou vnímáni a ne/přijímáni "zdravou společností" a jak oni sami vnímají různá odmítnutí a negativní postoje, si docela povídáme. A sama to občas druhotně zažívám, když jsem s nimi někde venku. Oba projevují velké pochopení pro odmítavé jednání lidí kolem, které je často vedeno strachem, jak strachem z linakosti, ze "zohyzdění" jako takového, tak ještě častěji strachem z vlastní reakce na "zohyzdění" jiného člověka... Je to docela těžké pro obě strany.
Když jsem zaváděla studentské projekty pro mediky právě na tato témata, byla jsem docela překvapená, jak ani pro lidi, pro které jsou po biologické stránce různé druhy postižení známé a srozumitelné, nejsou na druhé straně vůbec známé a srozumitelné situace, kdy se s těmi lidmi setkají "v civilu" a měli by s nimi normálně jednat - prostě normálně, lidsky. Vnímat člověka skrze člověka, ne člověka skrze postižení. Zrovna letos někdo z nich ve studentské anketě děkoval, že mu zrovna tohle hodně dalo a změnilo to ani ne přímo vnitřní postoje, ty bývají, z mé zkušenosti, stejné, ale jeho zvládání strachu směrem k lidem s postižením a ukázalo mu to, jak k podobným setkáním přistupovat - normálně lidsky.