Na DVTV je někde rozhovor se záchranářem Vítem Samkem, který tvrdí, že čím více je výjezdů, tím více záchranka vydělává. Takže vyjedou vždy, když můžou, protože jsou za to peníze. U nás jezdí rychlá a pak si teprve vyžádají lékaře a ten přijede později. A nebo podle vyhodnocení dispečerky přijedou všichni.Měla jsem těžce nemocného otce, ke kterému jezdili cca jednou za tři měsíce vždy, kdy se začal dusit. Byl po ozařování, měl kardiostomulátor, měl zúžený jícen, odcházely mu ledviny, byl po mozkové mrtvici. V nemocnici byl tak dva tři dny, dali ho dohromady a odvezli domů. Asi měsíc před smrtí otce přijel mladý lékař a už ve dveřích se mě zeptal, proč otec nestál u vrat, protože mu stejně nic není, že je to pořád dokolečka, že se doma určitě hádáme a otec to pak nezvládá psychicky a začne se asi nadmírou emocí dusit. Byla jsem tak v šoku, že jsem nebyla schopná žádné reakce. Otce nakonec vzali sebou, ani mu nedali tu jezdící židli, posádka ho vlekla přes dvůr a on sotva klopýtal. V tu chvíli jsem chápala lidi, co tohle nevydrží a někoho napadnou. Ještě dnes je mi nanic, když to píšu.
Za celou dobu vážnějšího stadia jeho nemoci byli pouze dva lékaři, kteří se chovali tak, že jsem žasla nad jejich neurvalým chování. Ten první se mě dokonce ptal, jestli chci otce nechat odvézt do nemocnice. Jako bych já byla lékař a já rozhodovala o léčení otce. Kde to jsme? A teď budu nastartovaná při každé příležitosti, kdy bych měla zavolat pomoc, protože budu očekávat, že mě personál nějak slovně napadne. Pokud jde o otázku finanční spoluúčasti, tak to bych podpořila u případů, které by byly někde vyjmenovány. Ale mám obavy, že záchrankám klesnou tržby (nebudou tak často vyjíždět) a tam asi spokojenost nebude.