Kloním se k těm, kdo by "to řekli". Svět je jedna malá vesnice, což není hlavní důvod, za zásadní považuju důvěru, kterou k sobě vzájemně máte. Pochopitelně záleží na tom, jak se to poví, a dá se začít i tím, že "je mi to hloupé, že jsem se s vámi o tom nebavila už dřív, ale... a jste pro mě pořád moc důležití a mám vás moc ráda".

V rodině, odkud pocházím, se důležité věci neříkaly, a tu bolest, když jsem se o některých z nich po letech dozvěděla, si málokdo umí představit.