Nejhorší (nebo vlastně hrozně dobrý) je, jak člověku naskočí ten POCIT, který z života v té době měl. Měla jsem lepší sluch, lepší čich, lepší zrak, všechno bylo ostřejší, plnější. Ráno zvuk kosy, jak tatínek sekal kolem chalupy, oknem vyskočit ven, sebrat jablko zpod stromu k snídani, ty jooo...přitom dělám vlastně pořád to samé a kousek trávy můj tatínek seče dál (na zbytek je sekačka), akorát tím oknem už spíš lezu než skáču a už jen občas, pro pobavení dětí :-D, ale ta intenzita tomu už chybí...