Nechci malovat čerta na zeď, ale obávám se, že se nepoučí. Ono je krásné vykládat, že bez vzdělání je život těžký, ale když přijde v 17 letech 1.dítě (a častokrát ještě dříve, než v 17 letech), v 18 další a do 25 let má mladá žena klidně i 5 dětí, pak je xx let doma na mateřské, tak si vzdělání nedoplní a je vymalováno. Prostě komunita je opět strhne zpět. Oni prostě nejsou zvyklí soustavně makat. Potvrzuje hodně lidí, co s touto komunitou přišli do styku, že třeba děcka jsou nesmírně talentovaná, ale přijde puberta a veškerá práce jde rázem do kelu, a to třeba jen proto, že se prostě musí soustavně trénovat, makat. pak se nemůžou divit tomu, že je předběhnou děti, co třeba neměly takový talent od Pánaboha, ale dohnali to tréninkem, pílí a soustavnou prací. Uvedu příklad, ne z rodiny romské, ale bílé: když byla dcera předškolák, osvojili si jedna rodina u nás malou holčičku z děcáku. Neskutečný talent od Pánaboha na muziku a zpěv. Jenže rodina se dítěti nevěnovala, později dítě dokonce i týrala a nikdo s tím nic nesvedl, protože nikdo nechtěl nic vidět. Ani sociálka, ani škola, nikdo. Vyvrcholilo to okamžikem, kdy se adoptivním rodičům narodilo vlastní dítě a oni ten den, kdy se narodilo vlastní, odvezli milou holčičku zpátky do ústavu. Už ji nepotřebovali, Pámbu jim dal vlastní dítě. Odchod holčičky do ústavu obrečela tenkrát celá ulice, hlavně to, že hned odpoledne viselo na šňůře vyprané veškeré oblečení, připravené pro vlastní dítě... Ale proč to píšu: ta holčička byla talent od Pánaboha, slavíček, takový talent se hned tak nevidí. Jenže s ní nikdo nepracoval. Za rok, za dva už nebyla slavíček, protože ji převálcovaly děti, které sice takový talent neměly, ale chodily do ZUŠky a zpívaly tam ve sboru. Rozdíl byl naprosto zřetelný.