Já nechci být za hrdinku. Já chci, aby se chopil své odpovědnosti. Nechci řešit nic navíc. Ale když to neudělám, tak děti brečí, píšou mi z finančního úřadu, volá mi paní učitelka a výrazně se zhoršuje komfort mého života - např. nemáme auto, nejedeme na dovolenou, nefungují nám spotřebiče, máme prázdnou ledničku, apod. A jsem měkota, tak to nechci snášet a vždycky to nechám vyhnít, a když vidím, že se nic neděje, tak se toho v poslední chvíli chopim.
Vím, že bych neměla, měla bych ho (potažmo nás) si to nechat vyžrat.