libik, vůbec ne. Za prvé moc dobře vím, jak je to těžký, neb jsem dítě samoživitelky (vdovy), za druhé se strašně bojím, jak píšu níže, že mi začne vadit samota a za třetí vím, že všude je chleba o dvou kůrkách, a většina lidí se má hůř než já (což ve mně vyvolává další výčitky). Takže těžko už můžu mít v hlavě větší guláš a jsem bytostně přesvědčená, že ať už se stane cokoliv, nedopadne to pro mě dobře. Na štěstí není nárok a spokojenost mi nebude souzena. A především - děti, že. To je nejdůležitější.
Tudíž hledám menší ze dvou zel, a proto pokládám dotaz zde.
Nebylo od tebe spravedlivý, že jsi mě odsoudila jako paničku, kterou trápí dobré bydlo.

Ovšem není to bez zajímavosti, protože takto mě asi uvidí většina lidí, okolo mě, pokud se rozhodnu pro odchod, na to je třeba se připravit a zahrnout do úvah.