"Půlko, jak to myslíš z rozumu?"

No, měla jsem zkušenost s bezhlavou zamilovaností do charismatického bohémského studenta umělecké školy. Měli jsme doma požární tyč místo schodů a půlku trabanta místo pohovky. Bylo to super přesně do chvíle, kdy jsem neplánovaně otěhotněla. Pak se rozhodl, že už nebude chodit do práce do reklamky, protože komerce, ale budu ho živit já.

Na základě této zkušenosti jsem se později dala dohromady se svým tehdejším kamarádem, který sice nebyl tak charismatický, měla jsem ho ráda, on měl rád mě i mé dítě, věrně se mnou to dítě denně venčil, moc hezky se mi s ním celé ty procházky povídalo, a když jsem se neviděli, tak se mi moc stýskalo. Daň za to je, že máme schody a pohovku, ale zase ho nikdy nenapadlo, že by nepracoval. Z mého hlediska můžu po 15 letech říct, že to dobře dopadlo. Ve výsledku je to můj milovaný manžel, ale v době rozhodování to byl kalkul, protože jsem si říkala, že čistě srdcem už vybírat nebudu, páč to mi radí úplně blbě a táhne mě někam k umělcům.