Školka, tam chodily mírně nastydlé děti celou zimu. Naše nemusely, protože jsem měla hlídání. První stupeň, to samé. Škola jim šla, zůstávaly doma, aby se daly pořádně dohromady, jen pak chyběly známky, tak to také skončilo komisionálními zkouškami s horečkou 38,5°C protože se nedal najít termín, kdy by bylo dítě zdravé. Druhý stupeň – tj nižší stupeň gymnázií. Jedno gymnázium je extrémně přísné na docházku, děti tam chodí dokud jsou schopné vstát z postele. Domů je pošlou, jen když jim zkolabují ve třídě.
Druhá škola – toleruje to, že jsou děti nemocné, občas i volají, že mám uvolnit dítě domů, že se bojí aby nenakazilo ostatní (stane se, když ráno bylo dítě ještě v pořádku).

Děti mají intenzivní sporty, nemocné tam nechodí a nechodí tam nemocní ani jejich spoluhráči (rýmu nepočítám).