Pevalo, pokud je to styl života a je blízký všem členům rodiny - kdy nelení pomáhat, tak je to super. Pro mě je postrachem hospodaření dle tchánů. Tchýně dře celý život jako mezek na zahradě... a tchán se jen veze a max. rencá, že něco není dle něj. Roky jim ubírají síly a výsledkem je, že v posledních letech vydírají všechny děti, aby přijely zryly zahradu... pro nás je to 300 km tam a 300 km zpět, zaplatit si ubytování v soukromí - tudíž vesměs je kolem toho hromada láteření, dohadování, a pak až se kvůli tomu dohádáme a nějak se domluvíme, tak třeba začne pršet (což se stalo vloni na podzim) - výsledkem je protivná tchýně a všem nám to bere náladu
Já jsem před lety byla dost špatná, že se nám nepodařilo koupit domek s velkou zahradou, ale je mi o 6 let víc, mám problémy s nohami a často si už teď říkám, že je dobře, že ten pozemek není velký tak, jak jsem měla velké oči Navíc vše se vykrystalizovalo tak, že jediný, kdo má zájem o zahradničení u nás doma jsem já - takže už tak se docela nadřu, abych vše měla hezky udržované, upravené, odplevelené... a to už opravdu jen sekám trávu, stříhám ploty a starám se o okrasné věci. A v současné situaci, kdy oba pracujeme od rána do pozdního odpoledne, nám toto opravdu stačí až až. I když uznávám, že o pár metrů větší plochu s trávou bychom asi snesli kvůli soukromí.