Řešení hledám stále a zatím moc nenacházím. Opravdu mám asi za ta léta trochu mužské myšlení. Nechce se mi pálit mosty za docela úspěšným dlouholetým vztahem. Manžel vyjíždí kvůli malichernostem nejen po mně - to jsem si už uvědomila, ale nedávno byl trapný výstup i s dospělým synem, nikdo z nás - co u toho byli (snacha, syn, vnučka, já) jsme nepochopili, co mu přelítlo přes nos. Bylo docela zábavný potom slyšet, jak 6-ti letá vnučka dědečka napomíná, aby nebyl zlý na tatínka (našeho syna). Manžel ovšem za žádnou cenu neuzná, že přestřelil a že by se třeba někomu omluvil - na to jsem dávno rezignovala. V podstatě se manžel teď snese jen s tchánem - to je velmi smířlivá a nehádavá povaha. Takže tuším, že když to tak půjde dál - všichni se od něho odtáhnou a já v tom pojedu s ním. Jak jsem psala výš - nápady jako skůtr nebo Island - to mě zase až tak netrápí- pokud se spokojí s tím, že to s ním nebudu muset absolvovat, tak je mi to i jedno.