Yuki, jasně, že se i naši předci báli, je normální, že má živý organismus strach z toho, co ho (bezprostředně) ohrožuje.
Ale až když ho to ohrožuje doopravdy. V tom je ten rozdíl.

Zkracujou se vzdálenosti a zkracují se i cesty informační, na jednu stranu fajn, na druhou stranu to přivádí lidi do toho, že ze strachu pomalu ani nevyjdou.
Pořád je se čeho bát.
Dostáváme se do kolečka šíleného stresu, pod moc stresových hormonů. Možná jsou pro nás v tuto chvíli mnohem škodlivější a ohrožují nás víc (by´t tiše a nepozorovaně) než pandemie.

Jestli se něčeho "děsím", pak toho, že tímhle humbukem a stálým sledováním vývoje to sem svou pozorností, strachem až děsem přitáhnou ti normální běžní lidi, kteří se tím celé dny zabývají.
Čemu věnujeme pozornost, to se nám děje... a sílí.
Než mi někdo napíše, že to je zas nějak ezoterický kec, zkuste to v běžném životě...nebo spíš - máme zkušenosti z normálního běžného života.