Také mě od tebe Libíku takový názor příjemně překvapil. Zrovna od tebe, která jsi profláklá svým nepřátelským postojem k zaměstnavatelům všeho druhu a bojuješ za neomezená práva zaměstnanců na kde co ať to stojí co to stojí.

Ale jinak máš samozřejmě pravdu. A taky i my matky obecně bychom měli přijmout jeden nebo druhý postoj, ale se vším všudy s jeho negativy i pozitivy.

Já dneska už celkem chápu zaměstnavatele, že matky malých dětí nechtěj.

Když na pohovoru padne otázka na děti a jejich zajištění v době nemoci, to je rykot, co si to dovoluje, to všechny ječí, jaká je to nehorázná diskriminace. Na druhou stranu ale, troufám si tvrdit, že většina, dle mých zkušeností, očekává automaticky neomezené možnosti v čerpání očr, kratší pracovní doby, odchodů dřív atd.

Pokud se jim dostane velké volnosti, tolerance, kratší pracovní doby, tak pak se zase řeší jaká je to diskriminace a nespravedlnost, že nemají plat jako kolega, který nikdy nechybí.

Buď jedno nebo druhé. Buď neomezené úlevy, ale naoplátku musím ty úlevy taky něčím vyvážit. Nebo chci stejné peníze jako ostatní, ale pak taky musím odvést stejně práce. Mě tedy připadá, že většina matek chce oboje peníze i volný čas, ale nic naoplátku nenabízí.

Já jsem jako bezdětná zaměstnaná nebyla, ale několikrát jsem mluvila s bezdětnými, co pracovali s matkami a všechny si stěžovaly na totéž. Na to, jak matky automaticky počítají s tím, že bezdětné kolegyně si "vyžerou" všechny přesčasy, nepříjemnosti, práce navíc, protože co by doma dělaly, že když nemaj děti, tak proč by neměly být v práci denně 12 hodin... Za stejné peníze jako absentující matky, že, protože jinak diskriminace... A že to tak je jsem viděla i z mnohých debat tady dřív. Prostě matky očekávají, že se všichni a všechno přizpůsobí jim.