Co je to zaskakovat? Dělat za ně práci?

Moje zkušenost je taková, že když je potřeba, zaskočíme za sebe. Kdo může. Rodinné poměry tak podstatné nejsou. Teď už moc kolegyň malé děti nemá, ale zaskakování kvůli dětem bylo u nás vždycky minimální. A právě proto, že toho nikdo nezneužíval, když byla potřeba zaskočit, nebyl to problém.
Někdy na člověka práce stejně částečně "počká", u nás jde o práci, kterou musí někdo opravdu převzít (jít do učebny před studenty). Ovšem je to hodně specifické v tom, že už při sestavování rozvrhu můžeme mít přání a rámci možností se někdy podaří vyjít přáním vstříc. Takže matky mohou mít rozvrh takový, aby záskoky potřebovaly minimálně. (koukám, že jsem to vzala stereotypně, jen na ženy)

V zásadě to funguje tak, že když někdo záskok potřebuje, vyjdeme si vstříc. Protože víme, že toho nezneužívá a že když bude potřeba, zaskočí taky. Nejde ani tak o dětnost, každý někdy může záskok potřebovat.

Ještě dodatek. Suply se u nás neproplácejí, jen vedoucí může (ale nemusí) suplování zohlednit v odměnách, pokud zrovna náhodou nějaké odměny jsou.