A dodatek: ono se to možná mohlo dít taky proto, že dělňasové na nejnižších pozicích byli prakticky nevyhoditelní. Výpověď dostat nemohli, byla všeobecná pracovní povinnost. Podniky přijímaly prakticky každého, kdo měl ruce a nohy, lidí bylo dost, tak lidi občas dělali hovadiny. Myslím, že dneska by si podobné excesy nikdo nedovolil. S nezaměstnaností holt vzrostla i pracovní morálka a taky jsou i na dělníky vyšší nároky. Kdo by něco takového udělal dneska, byl by okamžitě na dlažbě.
Ale na druhou stranu se práce třeba v administrativě sháněla těžko, za socialismu bylo naprosto jedno, co jste vystudovali, vysokoškolák klidně skončil u pásu, někdy i dobrovolně. Můj kamarád šel třeba po VŠ jezdit s bagrem, protože jako bagrista měl vyšší plat. Já jsem jako uklízečka měla jednou takovou výplatu, než když jsem pracovala jako odborný pracovník ve své profesi. Dělníci byli platově neskutečně preferovaní před lidmi, co měli nějaké vzdělání. Ve fabrice nikdo nechtěl dělat mistra, protože by měl o dost nižší výplatu než poslední dělník, a poslední dělník si byl vědom své nevyhoditelnosti a klidně poslal mistra do (_).(_), když nechtěl dělat práci, kterou dostal nařízenou.