To je taková stará písnička o "hledání řešení" a "vyslechnutí", jako by to byly dvě možnosti, které se vylučujou.

Ale ono jde většinou poskytnout nějakou empatii, ať už se člověk chce angažovat v hledání řešení, nebo ne. A to je taky to, co v tý první chvíli pomůže.

Příklad - dceři diagnostikovali celiakii, sice jsem se nehroutila, ale ráda jsem nebyla. Řekla jsem to mezi řečí známé, ta reagovala ve stylu "no dneska už je k dostání spousta potravin" a "je to aspoň příležitost přehodnotit jídelníček a obohatit ho", což bylo v tý chvíli na pár facek, zejména ve světle toho, že ona má děti zdravé. Nechtěla jsem, aby mi vařila nebo doporučovala značky BL jídla, ale mohla říct něco jako "no to je votrava teda", ono by to stačilo.

(Zpětně jsem pochopila, že takové přátelské negování čehokoli, co jsem řekla, mělo původ v hluboké antipatii, ale to už sem nepatří.)