Cairo, takovouhle mám dceru.
Je to veliká potíž, protože je taky jakoby "zavřená", je štírka a ty city a pocity má strašlivě hluboko v sobě. Vím, že se jí všechno dotýká, a to velmi hluboce...a tak si udělala štít.
nechce být "litována" a nechce "litovat", ale ani soucítit, to je trochu horší varianta. Ale konkrétně u ní vím, že to je jen obrana a že jednou ten krunýř prasknout musí, nebo v druhé variantě bude poškozovat sama sebe zevnitř.
Jo, taky nerada prosí (žádá) druhé o pomoc.

Soucit k sobě a druhým je myslím správně.
Já to vnímám taky, že v mém organismu se ty buňky uvnitř mě taky milují, podporují a soucítí spolu...a žádná jedna nemůže fungovat sama bez návaznosti (i citové) na druhou a další :).
Beru lidstvo jako jeden organismus...