A kdyby ta dotyčná lomila nad tebou rukama a lkala, jaké strašné neštěstní tě potkalo, cítila by ses líp?

To není ironie nebo výsměch, opravdu ne. Mě opravdu zajímá k čemu je dobrý toho druhýho utvrzovat v tom, že se zboří svět a už nikdy nebude líp.

Kdyby se něco takového stalo mě a někdo mě ujišťoval v tom, jak strašné to je, tak se budu cítit ještě hůř a možná mě i napadne, že kdybych skočila pod vlak, bylo by to pro všechny lepší.

Kdyby naopak někdo řekl, že to tak hrozný není, že je dneska spousta bezlepkových potravin a že lidi i celikalií žijí úplně normálně, tak to je spíš to, co potřebuju slyšet.