Myslím, že "já jsem si to vyžrala, tak si to taky vyžer" je prostě jen převtělené podhoubí k "držet hubu a krok" a kdo tento svůj stín dokáže překročit, je pro mne hrdina, kterej může pomoct přeseknout bludný kruh.
A já to teda zažila v mnoha životních situacích a úplně krystalický je to třeba v porodnictví, kdy starší generace pořád většinou jede v režimu "já jsem to vydržela, tak to musíš vydržet taky" a "nějakou protivnou sestru prostě skousni, podvol se, nech si vzít mimino, u sester mu bude líp, opruz i absurdity přežij a hlavně si na nic nestěžuj". Moje máma je pro mne životní superhrdinka. Protože byla schopna říct "rodila jsem tak a tak, vlastní dítě mi půjčovali po třech hodinách a buzerovaly mne sestry... a bylo to PĚKNĚ NA HO.NO a já budu stát bezpodmínečně za Tebou a podpořím tě, když to budeš chtít mít jinak. Tohle je podle mne motor pokroku. Ten moment, kdy někdo překročí svůj stín, aby to dál mohlo jít jinak.