Kudlo, já si při některých "fňucích" v duchu řeknu, že každý máme jiné schopnosti, jinak snášíme různé situace a co připadá mně jako prkotina, jinému už může ubližovat. Takže se snažím vyslechnout, nesoudit a třeba se ptát tak, aby dotyčný sám našel cestu z nepříjemné situace, nebo aspoň na chvíli myslel na něco pozitivního, zasmál se... Podle situace.
Dělám vrbu pár kamarádům a věř mi, že kolikrát bych jim nejradši "jednu lískla", ale zjistila jsem, že opravdu potřebují to vypovídání, vlídné slovo a něco jako ujištění, že svět není tak zlej a bude líp. Když chtějí radu, řeknou si o ni. Nebo chtějí jenom prodiskutovat své nápady, tím povídáním si sami utřídí myšlenky.

Nemám ráda kecy "já jsem to vydržel, taky to vydržíš". Mám takové lidi v okolí a i když jsou velmi hodní a nemyslí to zle, nějak nechápou, že lidé jsou různí. Má kamarádka třeba nechápe, že mám potřebu spát 8-9 hodin denně a že chodím spát před desátou. A že když to nemám víc dnů za sebou, sesypu se. Jí přece stačí 6 hodin a jejím známým také...

Jasně, když někdo stabilně fňuká a vlastně z něj dlouhodobě nic jiného nepadá, tak ho pak slušně pošlu do paďous. Pokud je to o tom, že se mu v životě něco přihodilo a on se s tím musí vyrovnat, respektuji, že zrovna pro něj to může být obtížnější, než pro mně. Já také mívám chvíle, kdy potřebuji vykecat, přemýšlet nahlas a nepotřebuji u toho slyšet, že "vo nic nejde". Pro mně jde, já to jako problém cítím a potřebuji to v sobě zpracovat. Takže ocením, když mě někdo vyslechne a nesoudí.