Kudlo, přesně, tohle jsem zažívala, když mé kamarádce umíral malý syn a blízký kamarád mojí stejně staré dcery. Občas jsem potřebovala "promluvit si" o tom, vybrečet se. Já vím, že na něco takového se reaguje hrozně těžce, vlastně jsem potřebovala právě to "doprovázení v emocích". Ale buď jsem to neuměla dát najevo, nebo jsem narážela na lidi, co si s tím nevěděli rady, po pár reakcích typu "Bude to pro ně pro všechny lepší", "Lepší, když umře teď, než kdyby ho ztratili za pár let" jsem toho nechala. Teď to bude rok a uvědomuju si, že se mi vlastně nikdy nepodařilo se z toho vymluvit...