Prodelala jsem stejny posun jako ty, na druhou stranu snad citim i s mladsimi, kteri jeste tak "nezatvrdli", nebot ten odklon od "prilis cimprlich" je jen vesi mnozstvi zivotnich zkusenosti, ktere oni jeste nemohli posbirat.

Dnes bych ale treba zrovna chtela politovat ja, pac mi odmitla pomoci znama, ktera se posledni 2 roky tvarila jako nejlepsi kamaradka, narokovala si dost naseho casu a my jsme pro ne taky ledacos udelali. Nepomohli v necem, co by je nebolelo a nam zasadne pomohlo. Jsem zklamana a nastvana. :-/ Nastesti mi pomohla uplne jina znama, se kterou si zdaleka nejsem tak blizka. Dobry clovek jeste zije.

OT: Vaham ted, jak se postavit k te, ktera nam nepomohla. Dlouhodobe me vztah s ni vycerpava - ja narocna, velmi casto mi vola, energeticky upir, moc resi, ma snahu nas prilis zapojovat, organizovat a narokovat si nas cas (nejenom nasich deti, ktere se s nasimi kamaradi a pres ktere jsme se seznamili) s tim, ze je to reciprocne. My ale zas az tak moc reciprocni vypomoci nepotrebujeme, zvlast, kdyz to je tak moc organizacne a komunikacne narocne.
Meho mene kounikativniho manzela jiz v zacatcich zastrasila, stahl se a dokazal si udrzet odstup. Ja jsem ji neodhadla a neukocirovala. Manzel ted radi to vyuzit, vyhrotit a vztahy uplne ukoncit. Ja jsem se s timhle zatim nikdy nesetkala, neumim vyhrotit a ukoncit slusne a neslusne se mi to prici. Jak byste se k tomu postavily? Jde to vyresit k nasi spokojenosti a bez ztraty kyticky?