Pam-pelo, já jsem podle tebe asi tvrďák. Já jsem stavěná na řešení problémů. když se mi stane něco nepříjemného, očekávám pomoc, a to pokud možno okamžitou. Hlazení po hlavičce mě spíš sere a vadí mi to. Když nám třeba umřel pes, vzala jsem to tak, že to prostě byla konečná a nedalo se nic dělat. Pak jsem spíš než hlazení po hlavičce a objímání očekávala pohřbení toho psa, aby ho neviděla vnoučata. Naštěstí zeť taky není na kecy, odvedli jsme děti do školky, on vykopal jámu a já umístila psa do rubáše. Bylo mi to milejší, než hlazení po hlavičce, to bych nerozdýchala, neb to nic neřeší a nač se koupat ve smutku, když se to nedá změnit. K věci je prostě se postavit čelem a řešit, ne planě kecat a kde nic tu nic.