Girili, připoměla jsi mi dávné zážitky s rodinnou příbuznou a kolegyní v práci. V obou případech nešlo o odmítnutí pomoci, ale jaksi řekněme o "zneužití důvěry a informací", v případě té příbuzné i o cílenou snahu mi uškodit.

To si pak do budoucna sakra člověk rozmyslí, jestli fakt stojí za to, se někomu příliš otevírat. Protože je to nebezpečné. Lidi fakt jsou s*ině a není nic horšího než když na tebe někdo ví víc než je zdrávo. Opravdu ten chvilkový pocit sdílení vyváží to riziko možného pozdějšího zneužití? Kdy ke svým starostem si přidělávat ještě další? A fakt to sakra bolí, když citlivé věci o tobě, člověk kterýmu jsi věřila využije ke svému prospěchu.