To jsem dodnes nepochopila. Asi měla pocit, že jen ona je ta spravedlivá, co ví nejlíp jak to bylo, i když u toho nebyla a musí všechny obeznámit o tom, jaká jsem já nepovedená osoba a přijmout opatření. Dodnes se tváří, jako že všechno bylo ok.
Hele já to fakt nechci řešit.

Připoměla mi to svým příspěvkem Girili, o tom, jaké mají oni s tou svou příbuznou dilema. Jestli to nechat být a nedělat dusno, nebo si to vyříkat a utnout vztahy. Protože jsem před lety byla v podobné situaci. Měla jsem tehdy chuť na ní "naběhnout", ale manžel mě uprosil, abych to nedělala, že by to ublížilo rodičům, tak jsem pro klid v rodině dělala že o ničem nevím.
Stejně se s tou osobou bavím jen když musím a dnes lituju, že jsem si nechala kvůli "klidu v rodině" srát na hlavu a nebránila se. I když jsem věděla, že ta osoba je velmi oblíbená v rodině a věděla jsem, že za mě by se nikdo nepostavil, měla jsem se bránit i tak. Nenechat si všechno líbit.
Asi tak.