Sally,

já toho "nastavení ramene" jsem myslím schopná v momentě, kdy je jasný, že ta situace buď řešení nemá, nebo že ten člověk ji už řeší na maximum, co je schopen, takže žádnou radu, nepotřebuje, ale přesto je to pro něj náročný a potřebuje se vykecat.

Myslím, že jsem (snad) schopná to rozlišit, a i já sama u sebe vnímám ten rozdíl (co do řešení se považuju za poměrně akčního a schopnýho člověka, takže je dost pravděpodobná situace, že řešení budu mít podstatně líp zmáknutý než člověk "zvenčí", kterej o problému nic neví, a jeho pokusy o rady by mě nas..štvaly, protože by byly jednak mimo, jednak bych měla pocit, že ze mě dělá neschopnýho blbce, kterej si nedokáže poradit sám.

Takže rameno nastavím velmi ráda někomu, kdo má řešení už v podstatě vymyšlený, ale ta situace ho přesto stresuje a potřebuje se z toho vykecat, protože to sama občas potřebuju. A samozřejmě i někomu, kdo to řešení teprve hledá, a to je pak čas s ním probrat nejen tu útěchu, ale i to řešení.

Naproti tomu někomu, kdo si opakovaně stěžuje na situaci, která by sice řešitelná byla, ale ten člověk nic neřeší, případně pokud si při tom stěžování opakovaně "lže do kapsy", že problém je X, přičemž já vidím, že problém je někde úplně jinde, tak mě to nebaví a snažím se tomu vyhnout.