"řešení budu mít podstatně líp zmáknutý než člověk "zvenčí" - Kudlo, to NĚKDY (zdůzazňuju slovo někdy, aby mě tu zas někdo neosočil, že jsem stará zapšklá a postklimakterická bába) taky není pravda. Když se brácha dostal do průseru a byl na něj jako na OSVČ vyhlášený konkurs (vřele doporučuju, to je ze strany státu neskutečně šťavnatý. Až jsem si říkala, proč nás stát nepošle do konkursu všechny. Stát klidně poruší svoje vlastní zákony a odvolání proti tomu neexistuje), tak jsem mu pomáhala situaci řešit já. On byl v neskutečném psychickém presu, na krku správce konkursní podstaty, nikoho nezajímalo, že živí 4 děti. Prodali mu provozovnu, dobře, na to měli právo. Jenže proti příjmům nebyly výdaje, bráchu to katapultovalo do nejvyšší zdaňovací skupiny (tehdy tuším nebo kolik 33%. Jak u nás stát dokáže zlikvidovat malého živnostníka by vydalo na knížku, a nebylo by to zrovna veselé čtení), takže z jeho účtu byla zaplacena daň jako kráva, ale doma neměli na chleba. Tehdy byl pohled a pomocná ruka člověka "zvenčí" nutná. Jeho rodina tomu nerozuměla, spíš ještě dělali kroky proti němu, a bylo třeba, aby mu pomohl někdo nezávislý, kdo není ve věci zaangažovaný, protože ten se dokáže oprostit od emocí. Jako majstrštyk považuju, že se nám v té situaci podařilo zachránit jim chalupu, jinak by z nich byli bezdomovci. Takže je to jak kdy.