Libiku,
tak ona ta debata je už nějakou dobu značně absurdní (pokud skutečně nastane takováto situace, tak ti lidi asi uvažují o dost jinak)
Když mám být osobní, tak můj táta po smrti mámy považoval za naprosto normální, že se o mě postará sám, ani ho nenapadlo, že by mě odložil do děcáku (Grubere
), ani že by to hodil na někoho jinýho (ostatně ono by ani nebylo na koho).
Myslím si, že primární povinnost postarat se jak materiálně, tak citově má RODIČ toho dítěte, pokud se z toho snaží vyvlíknout a hodit to na někoho jinýho, tak selhává v tom nejdůležitějším, co v životě může dokázat.