"...já myslím, že funkčních, nerozvrácenejch rodin je podstatně víc než 5 procent."

Já mám Kudlo takovou zvláštní "vlastnost", nevím tak úplně, kde se bere, ale lidi se mi svěřujou. A svěřujou se mi od doby, kdy jsem byla v pubertě. Prakticky KAŽDEJ, kdo přede mnou tohle téma otevřel, byl svojí objektivně vzato funkčním a velmi často nerozvrácenou rodinou "poznamenanej". Přehnané nároky rodičů nebo naopak podceňování, srovnávání (se sourozencem, kamarádem), nucení do různých aktivit, trestání, konflikty mezi rodiči, odpírání aktivit/věcí, po kterých ty děti toužily... atd. atd.
A jsem si téměř jistá, že všichni ti rodiče byli přesvědčení, že pro svoje děti dělají to nejlepší možný. Stejně jako tím, že těm rodičům přímo to řekla jen menší část těch dospělých dětí.
Těch příběhů byly desítky. Možná i víc jak stovka. A jedno z nejhorších "poznamenání", které jsem zaznamenala bylo poznamenání chudobou. Což je mj. případ i toho mého dlouholetého kamaráda, který jen kvůli tomu, aby si vykompenzoval dětství v chudobě neváhal podvádět a okrádat i svoje nejbližší přátele.