Četla jsem rozhovor s českým vynálezcem, vzděláním inženýra - strojaře. Jedno z témat rozhovoru byl i menší zájem dnešních "dětí" o studium na technických VŠ. Ten pán mimo jiné řekl, cca něco jako že poradci pro volbu povolání na SŠ říkají šikovným studentům "ty jsi tak chytrý, co by ses zahazoval se strojařinou, jdi raději studovat filozofii". Strašně mě ta filozofie překvapila, musím říct. Když si představíte nějaké teoretické cizí dítě, o kterém víte, že je opravdu hodně inteligentní se všeobecným talentem (tj. jdou mu humanitní i technické předměty), nemá žádné potíže komunikovat s lidmi a není nijak vyhraněné, zajímá ho všechno, ale nic speciálně - jakou byste mu poradili vysokou školu - 1) z hlediska "výhodnosti" pro něho samého (peníze, prestiž, kariéra ...) a 2) z hlediska toho, jak by mohl svým talentem třeba prospět společnosti.
Já osobně nemám vůbec nic proti filozofii, asi bychom opravdu nějakého "nového úžasného myslitele" potřebovali, ale musím říct, že studium filozofie považuju za velmi menšinovou záležitost pro specifické typy lidí. Takovému "cizímu obecně nadanému" bych asi z hlediska 1) doporučila práva nebo ekonomii (ideálně obě školy současně), možná medicínu, mat. fyz (se zaměřením na IT)... Z hlediska 2) by asi první byla ta medicína, potom chemie, energetika, krásné by bylo, kdyby chtěli nadaní studenti učit ...) Jak to vidíte Vy? (prosím neuvažujte o vlastních dětech, tam je asi člověk vždycky ovlivněn tím, že ví víc, než jenom že "jsou fakt chytří")