Přesně tak.

A ještě s tou spokojeností - ano, uvědomuju si určitý riziko vyplývající z toho, že se člověk spokojí s málem jako ten Diogenes v sudu - nebude "vytvářet hodnoty", což by ani tak nevadilo, ale možná zleniví a nebude se posunovat dál.

Ale pokud bude subjektivně spokojenej (a myslím OPRAVDU spokojenej, ne že si to bude jen namlouvat), tak záleží na tom vlastně, i kdyby bydlel v tom sudu? Co je důležitější, jeho přínos pro lidstvo nebo jeho osobní pohoda?

Za mě - není to politicky korektní, ale kdybych měla volit mezi svým přínosem pro lidstvo a svou pohodou, tak si vždycky vyberu to druhý (samozřejmě ne za cenu, že bych třeba dělala dozorce v koncentráku, ale za cenu, že nebudu lidstvu nijak užitečná, tak to klidně)