Tak od milionu dolarů jsme se dostali k exekucím, což je ode zdi ke zdi. Nikdo tu nevyvrací fakt, že za prachy se dá koupit i to štěstí (ne vždy to ale jde), na druhou stranu s.át se denně tím, že sousedka dědí byt po rodičích a já ne, není dobré vůbec k ničemu.
Můj mladší bratr je celkem za vodou. Podotýkám, že vyšel z prostředí, kdy mámu vystěhovali kvůli neplacení nájmu a on šel na ubytovnu jako sanitář, kdy měl bágl na zádech a kytaru v ruce. Pak šel k firmě, u které je dodnes - začínal někde ve skladu, dřel jak kůň. Dnes má úplně jinou pozici a má tolik kontaktů, že kdyby chtěl novou práci, má jí do hodiny. Protože lidi z oboru už ho znají. Když chce motorku, koupí si jí. Nebo nové bicí. Ale nebylo to zadarmo. Jednou mi vyprávěl, jak jel po Praze se svojí starou Š120, značně zrezlou, na první pohled bylo vidět, že je loser… zastavil ho policajt (jedno za co) a když bratr platil pokutu, policajt mu řekl: "Pane řidič, a příště si dávejte pozor. Nevypadáte jako někdo, kdo si může dovolit platit pokuty." Brácha si dodnes pamatuje, jak ho to tehdy naštvalo a říká, že to byl ten moment, kdy se rozhodnul, že už nebude chudák. Prý je tomu fízlovi dodneška vděčnej
Můj brácha je fajn kluk. Sranda by s ním byla, i kdyby byl pořád v tom skladu. Ale je to povahou. On si nikdy nestěžoval.
Jo, a pokud jsme u četby, co třeba Madame Bovary
?