Taky záleží na partě, co se sejde. Když jsem byla na VŠ, sešla se tam neskutečně ambiciózní parta, která nebrala jinou známku než jedničku. Než dvojku, to radši přišli příště. A od počátku měli jasno: ten bude učit na VŠ, ta bude pracovat v Akademii věd. Pro lidi jako já, co brali školu hákem a brali to tak, že po škole se uvidí (nemůže myslet na kariéru, když vím, že nemám rodiče a pro děti jednou nebudu mít hlídání), to byl děs. Oni makali, já za nima vlála někde v dálce a s vyplazeným jazykem. Nakonec oni na té vysoké škole skutečně učí, je mezi námi ředitelka základky, překladatel u Policie ĆR, knihovnice, pracovnice ve středisku kultury, já v IT a další rozmanité profese. S průměrem 1,5 za celou dobu studia bych byla jinde za hvězdu, v této partě slabší podprůměr. A to nám dusili jen přiměřeně (nejvíc teda učitelé marxismu, to byl děs běs). Studovala s námi i holčina z Indie. Ta nakonec pracuje v indické pobočce Škody Auto, kde překládá technickou dokumentaci do jazyka hindi, což dneska dělá i její dcera, která v Praze vystudovala vysokou školu zemědělskou, obor tropické zemědělství.