Kudlo,
že jsi to ty, tak jsem přece jen trochu zagooglila.
Není to sice o těch tvých "deprivantech", ale přijde mi to i tak docela k věci.

Sociální normy

V zásadě existuje shoda v tom, že pro posouzení deviantního chování je třeba vycházet ze sociokulturního kontextu, ve kterém k tomuto chování došlo. Pro pochopení sociálních deviací je nepochybně důležitá otázka samotných norem. Normu většinou chápeme jako jisté pravidlo, předpis pro chování v určité životní situaci. Pojem sociální norma představuje pravidlo pro vědomé jednání, očekávané chování v dané společnosti. Můžeme ji chápat jako hodnocení chování ze strany společnosti a jako závažný požadavek na žádoucí chování.
Normalita je stavem jedince, případně skupiny či společnosti, který zodpovídá zavedeným normám a uznávaným hodnotám. Jeden z nejstarších normativních systémů představují normy náboženské.
Normy jsou:
- nezbytnou součástí života a fungování společnosti. Dávají životu společný řád.
- součástí kulturního dědictví, ale mohou se měnit.
- souvisejí s hodnotami.

Každá společnost má normy nastaveny jinak, odlišné normy se mohou objevovat i v rámci subkultur. V té spojitosti je třeba se ptát, která sociální situace je ještě „v normě“, lépe řečeno v jisté toleranci, a které jednání je již třeba považovat za zřetelnou deviaci. Z psychologického hlediska, jak upozorňuje M. Wágnerová, mnohé vzorce chování mohou být považovány za deviantní jen z důvodu chybějící zkušenosti a nesrozumitelnosti. V takovém případě pak může převažovat v hodnotícím aktu emotivní složka. Neznámé je odmítáno z důvodu frustrace potřeb bezpečí a jistoty (Wágnerová, 2004,25).
K pojetí normality bývá přistupováno z různých hledisek:
a) statistického, kdy se vychází z četností výskytu daného jevu ve vztahu
k normálnímu rozložení,
b) kulturního, tedy to co je v kultuře dané společnosti obvyklé,
c) funkčního, kdy normální je to, co umožňuje fungování společnosti,
d) mediálního, které je čím dál aktuálnější vzhledem k sílícímu vlivu médií na život
společnosti.
Každé pojetí může být svým způsobem diskutabilní, ovšem v posledním případě obzvlášť, poněvadž může být jako vzor (norma) proklamováno chování, které představuje zřetelně extrém. Např. prezentace štíhlosti s doporučenými dietami vede v řadě případů k patologickým poruchám příjmu potravy. Ještě horším příkladem může být šíření agresivity jako průvodního jevu současného života, takže američtí vojáci např. posílali běžně domů fotografie, na nichž mučí vězně, aniž by se za své chování sebeméně styděli a považovali to za normální.
Vzhledem k různým proměnám ve společnosti, k posunům v hodnotovém systému dochází také ke změnám v pojetí norem a míře tolerance. Je přirozené, že jsme každodenně svědky porušovaní různých norem. Je důležité si uvědomit, že žádna sociální norma není a ani nemůže byť dodržovaná z důvodu jedinečnosti individua přesně a stejným způsobem. V každém sociálním prostředí proto existuje tzv. nepsaný toleranční limit. Ten je proměnlivý v čase a ve vztahu ke kultuře dané společnosti. Různé skupiny, subkultury i jednotlivci se liší svými vzorci chování, které do uvedeného limitu tolerance zapadají. Toleranční limit můžeme vymezit jako míru variability snášenlivosti k chování a dodržovaní norem druhými jednotlivci.
Proměnlivost toleranční limity v čase dobře můžeme pozorovat např. v souvislosti s rozvodovostí, kde došlo k posunu od minimální tolerance ještě někdy v padesátých letech k situaci dnešní, kdy střídání partnerů je pokládáno téměř za normální. Někdy se v důsledku společenského vývoje změní norma a to i právní zcela radikálně jako v případě homosexuality.
Navíc víme, že míra tolerance souvisí s dalšími faktory jako třeba i s věkem, takže
větší míru tolerance můžeme pozorovat u dětí, mladistvých, menší u seniorů a to už nemluvě o situaci v multikulturním prostředí.
Vzhledem k těmto složitostem se dnes objevují dokonce i názory, že by se mělo upustit od zjednodušeného rozdělení chování na normální a deviantní, protože společenské jevy mají i svůj objektivní rozměr ve smyslu běžného i deviantního, jak pozitivně tak negativně, protože usměrňují vztahy mezi jednotlivcem a sociální skupinou a mohou někdy i přispět k sociálnímu vývoji. Revolty mládeže, nonkonformní chování bývá reakcí na nedostatky v životě společnosti a proto je žádoucí větší tolerance. (Stankowski, 2004,76)