Yuki,

nejsem výjimka, náš ředitel inženýr učící matematiku a fyziku má pro děti, nejen s SVP, nejen pochopení, ale i čas, který potřebují. 2x týdně má pro jakékoliv zájemce doučování z M, ale myslí se tím nejen doučování, ale i příprava na přijímačky, prostě kdo přijde, tomu se věnuje v tom, o co si požádá....zadarmo...

Druhá kolegyně inženýrka si musela své "místo na slunci" těžce vybojovat po místními uznávané, ale přitom despotické matikářce, která naopak to pochopení a schopnosti učit děti s SVP neměla. Jenže lidi na ni byli zvyklí a měli pocit, že kdo neučí jako ona, dělá to špatně. Po půl roce už snad pochopili, že ne...nová kolegyně si umí zajistit klid i jinak, než vyvoláváním strachu, má děti ráda, na rozdíl od mnohých mluví hezky i o nejkomplikovanějších deváťácích, učit matiku a fyziku evidentně umí, děti s SVP ji neobtěžují.

Já jsem holt blbá a šla jsem na neučitelskou technicko-biologickou školu, i když učit jsem chtěla už jako prvňák. Jenže já chtěla na 1. stupeň a tam se dá projít jen přes talentovky z HV. O učitelské (a ani jakékoliv jiné) specce jsem v 18 letech netušila, že vůbec existuje, a nejsem si jistá, jestli bych tam šla, i kdybych tušila, o dětech s SVP jsem tehdy netušila nic, skoro ani, že existují. Na jinou učitelskou školu jsem nešla, protože na 2. a 3. stupeň jsem jít nechtěla. VŠ, kterou jsem si vybrala, dokonale pokryla mé tehdejší zájmy a studijní předpoklady, takže nerada říkám, že jsem vystudovala nesprávnou školu. Spíš mě prostě jen dohnal dětský sen, na který jsem chtěla zapomenout.

Mimochodem, to, že o tom, kdo bude dávat dětem základy celého vzdělání, rozhoduje jeho hudební nadání, považuju za velkou chybu. Na tom se za těch skoro 30 let, co se mě to týká, změnilo jen to, že tehdy to ještě mohlo trochu ovlivnit nadání pro TV a VV, ale nyní už to rozhoduje jen ta hudebka. Pak holt trivium učí učitelky schopné přebrnkat nějakou tu psíničku na klavír nebo kytaru (a třeba u nás na škole z 13 prvostupňových hrajou na nástroj pouze 3), ale nejsou si jisté, jestli 2 je totéž jako dvě jedniny, a jakékoliv pomůcky pro názornost a utváření představy o počtu v první třídě považují za zbytečné.

Mám od září ve třídě studentku učitelství 1. stupně. Dělá si u mě i praxi, ale hlavně tam je. Trochu asistuje, někdy supluje u mě nebo u kolegyně podle našich příprav. A ta taky prý od dětství bojuje s matematikou. A zrovna ve čtvrtek mi (a ne poprvé) řekla, že u mě by se chtěla učit matematiku, že ji to hrozně baví. To člověka potěší....

Takže takový malý paradox. Nekvalifikovaný inža učí již téměř kvalifikovanou prvostupňařku učit na prvním stupni a najít cestu k od dětsví nemilovanému předmětu, který je ovšem nezbytnou součástí trivia.