Přidat odpověď
Lassiesevrací,
"proč by se musela učit několik let fyziku?"
Ze stejného důvodu, proč se někdo jako já musel několik let učit jazyky nebo dějepis. A troufám si říct, že fyzika je i pro nenadšence do běžného života poměrně užitečná. Ale hlavně, fyzika, stejně jako ostatní předměty na druhém stupni, především ty -pisy, je každý rok jiná. Nejede do jednoho roku scvrknout ochutnávku od všeho, aby člověk zjistil, jestli třeba to nebo ono ho zajímá.
Jazyky jsou jiné, tam rok od roku prohlubuješ, co už umíš, ale na obsahu se moc nemění. Ve fyzice je sakra rozdíl, jestli se učíš elektřinu, magnetismus, optiku, mechaniku....a každého zajímá něco trochu jiného...jak rozhodneš, co dáš do toho jediného rozhodujícího roku? Stejné to máš se zeměpisem (někoho baví polohopis, jiného třeba hospodářský zeměpis, obecná geografie a nauka o Zemi), přírodopisem (botanika, zoologie, biologie člověka, geologie, ekologie, dendrologie...) i dějepisem (pravěk, starověk, středověk, novověk)....
I zjištění, že mě něco z toho nebaví nebo mi nejde, má význam. Akorát to nejde určit na základě jedné kapitoly z celého oboru. A to, že dceru nenadchne Techmania apod. může klidně s tou výukou souviset. Pokud je znechucená z výuky, jako že je, tak už dopředu je uzavřená ke všemu, co s tím neoblíbeným předmětem souvisí. Znám to od sebe, mám to tak se zeměpisem a dějepisem. Až v dospělosti jsem zjistila, že by mě obojí vlastně mohlo bavit a zajímat, kdyby výuka těch začátků probíhala jinak.
Ostatně, mě třeba na základce ta fyzika taky nebavila a nezajímala. Od začátku jsem se profilovala matematicko - biologicky, fyziku jsem pro sebe objevila právě až ve chvíli, kdy jsem ji začala učit. A hodně mi pomohlo právě to, že mě dřív nijak extra nezajímala. Donutilo mě to hledat jiné cesty a způsoby, jak to nebo ono dělat. Do té doby jsem ji prostě jen uměla natolik, abych mohla studovat technickou školu. Zatímco biologie mě třeba bavila od mala hodně, ale ani to mi nepomohlo, abych byla schopná vystudovat čistě přírodovědný obor.
To, že v dětství někoho něco nebaví, ještě vůbec neznamená, že se mu nehodí si to alespoň zlehka oťukat. A to je mimo jiné ten problém, že se z fyziky dělá děsná věda plná vzorců a výpočtů, v mnohém se jde příliš brzy příliš do hloubky, děti získají pocit, že je to příliš těžké a "vypnou". Jenže ono by na základní škole nemělo jít o nějaké hluboké znalosti, jako spíš o umění podívat se na věci z různých pohledů.
Mě navíc baví mezipředmětové vztahy, takže bych uvítala nějaké ty dějepisné souvislosti, které mě osobně nebaví vyhledávat. Vem si třeba Archiméda, super příběh, na základě kterého se dá vysvětlit a pochopit celá podstata ponořování a nadnášení. Vzoreček netřeba.
Tohle mě na učení asi baví nejvíc. Pokud jsi nadšenec, tak učit stejně naladěné jedince je poměrně jednoduché a je fakt, že to člověka většinou nabíjí. Ale najít cestu i pro ty, kterým to tak nejde nebo je to nebaví, to chce trochu námahy. Když se to ale povede, tak tě to doslova nakopne.
A i děti, které fyzika nebaví, oceňují, když chápou, o čem to vlastně je.
Předchozí