Jedna z dvojčat měla trojku už na prvním stupni, to tady na rodině budu možná za exota. K tomu samozřejmě i nějaké dvojky, z angličtiny, z češtiny.... Paradoxně stejné dítě pak v 15 letech získalo z angličtiny FCE zkoušku, stačila změna školy, učitele, výuky...

Samozřejmě mě těší, když se dětem ve škole daří, ale zásadní je pro mě, aby je to spíš bavilo, nebo aby je to alespoň neznechutilo.

Zejména dvojčata potřebují občas s učením pomoci, i teď na gymnáziu (ta s trojkou na prvním stupni je teď na čtyřletém a i když se jako malá jevila na matematiku nadanější, tak z ní má čtyřku, i když se několikrát do týdne s manželem učí). Předtím byla na soukromém osmiletém ne proto, že by nám základka nebyla dost dobrá, ale protože byla na té základce nešťastná, šikanovaná, bez jakékoliv snahy třídní něco řešit, navíc ještě s výukou, která znechucovala i mě. Prostě musela pryč z této jedné konkrétní základky a nebylo moc kam jinam.

Já mám ke známkám obecně dost negativní vztah, podle mě vlastně vůbec nic neříkají, jen zkreslují představu o tom, co dítě skutečně umí nebo neumí, a často poškozují dítěti sebeobraz. Vždy mě spíš zajímá, jestli a co holky baví, a jestli chtějí nebo nechtějí na stavu, který je, něco změnit.

Takže čísla moc neřeším, teď na gymplu mě zajímá hlavně to, aby prošly a zvládly maturitu. A je fakt, že jeden z důvodů pro osmileté gymnázium bylo to, abychom se vyhli tomu tlaku známek ovlivňujících přijetí na SŠ. Nakonec se to u té jedné nepovedlo a naopak jí to to osmileté gymnázium v tomto směru možná i zkomplikovalo (možná by na ZŠ měla známky o fous lepší), ale zase ji to tam bavilo, objevila své nadání a nadšení pro jazyky, takže nelitujeme. Sama pak v kvartě (devítce) našla chuť makat a i s trojkou z osmičky se na gympl dostala (lepší by pro ni byla obchodka, ale kvůli povinné maturitě z matematiky a většímu počtu hodin výuky matematiky na gymplu jsme zvolili ten).

Co bych asi nesla špatně, by byl nezájem o školu jako takovou. To bych se pak nějaké té špatné party a nepříjemností s tím spojených bála. I takhle je to občas o strach.