známky jsou nicneříkající nesmysl, přežitek. stačí změnit skoku nebo učitele a můžou být úplně jiný

je rozdíl, když děcko chce na gympl, pak musí zabrat, mít i ty dobrý známky, bohužel ze všeho, aby se dostalo, ale pokud už na tom gymplu je nebo je na základce a nechce na gympl, jsem toho názoru, že je potřeba udržet to maximálně na trojce z toho, co fakt nebaví a nechce se tomu do budoucna věnovat a nebude z toho maturovat, čtverka je moc blízko propadnutí a potížím, trojka je prostě dobrá. z toho, co ho zajímá, by to měly být jedničky nebo dvojky

dokonce to tak má syn na gymplu jako písemnou dohodu, kterou jsem podepisovala. může se maximálně věnovat svým zájmům, dokud nebudou známky na vysvědčení horší než trojky. ideální stav

nejmladší je teď taky v 7. třídě, na začátku školního roku prohlásil, že se letos nechce učit... trvalo to asi měsíc, odmítal cokoliv dělat, k tomu poznámky za zapomínání, ve čtvrtletí v několika předmětech hrozila čtverka a když to viděl, usoudil, že to nechce. Od té doby se jednou nebo dvakrát za týden učíme spolu, na vysvědčení hromada trojek, ale čtverka žádná, já jsem maximálně spokojená, s tím může na jakýkoliv učňák a může i na maturitní obor, on má radost, že to jde, snaží se, učitelé ho chválí, o to víc se snaží a on sám chce. otázka je, jak dlouho mu to vydrží

ale co vidím jako podstatný, on se za poslední dva měsíce naučil učit, neodmítá pomoc, a bez toho to nejde