Ano, u nás ano.

4 děti, 4 osobnosti.

První dítě - hodná vzorná holčička, inteligentní, nadaná na matematiku i češtinu, ale málo samostatná a výbojná. Ve škole s ní nebyly vůbec žádné problémy, vysvědčení vzorné, dokonce se i připravovala sama.
V životě žije "normálně", nevyniká, nesnaží se v práci nijak extra o žádný postup vpřed.
Zůstala hodná "holka", šikovná na ruce, chytrá, ale bez touhy "někam" dál jít, něco měnit...stačí jí to "obyčejné".
Vnímám, že jejím dětem chybí takové to podnětné prostředí.

Druhý - syn dys + porucha pozornosti, vysoké IQ, citlivka, ale v klasické škole se neumí prodat, nebaví ho to, zvládne maturitu a o žádné další škole nechce už ani slyšet dodnes.
V práci dělá na zodpovědné pozici na místě, kde by byla VŠ potřeba, ale kompenzuje to pracovními výsledky. Nedávno byl dokonce pochválen za svou práci vedením, což se mu ve škole nikdy nedostalo.
A to je to, tenhle syn a i pak další dcera potřebují úplně jiný způsob práce, přístup k sobě.
A aby věděli, že to, co dělají, je smysluplné.
V běžném životě pohoda, včera jsem slyšela od snachy, jak skvěle si vybrala svého manžela, jak je všestranný, navíc citlivý, spolehlivý v tom důležitém a pracovitý.
(KDYBY člověk viděl do budoucna, hned by se mi jeho školní extempore snášely líp, po té hodné holčičce to bylo docela těžké )

Další - dcera se vymkla průměrnosti ještě víc. Je individualistka, inteligentní, která ale bojuje s rádobyautoritami. Teda teď už pochopila, že si tím nadělává na hlavu, takže prvotní ambice dělat smysluplné věci a netajit se tím, už stáhla.
Je dost samostatná a na základce si svým přístupem naběhla. To, že jsem ji varovala, vůbec nepomohlo, musela si nabít pusu sama, skončila v devítce se dvěma čtyřkami, řekla bych, že záměrně. Moje tvrzení, že jí její přistup učitelky vrátí na známkách a že se jí řádně revanšují, nebrala v potaz.
Až pak, když počítač vyplivnul její žádost na střední školu jako že je pro studium nevhodná, se vzpamatovala a začala jednat, osobně došla za ředitelem do té školy a vysvětlila, o co by (ona ) měla zájem a jak to všechno s ní je. Takže nakonec byla přijata.
Ale tahle dělala v rámci nějakých nastavených hranic všechno možné, zkoušela, musela vyzkoušet mnoho věcí na vlastní kůži.
Ale má IQ, i EQ, působí jako zralá dospělá žena, obracejí se na ni i mnohem starší lidé.
Neztratí se, ale to její dospívání byla prostě jedním slovem DĚS. Trochu se bojí, aby jí to nevrátila její dcerka.
Ta se určitě taky neztratí, učí a vnímá strašně rychle a dává si věci do souvislostí, staví životní puzzle.

No, a tak shrnutí za mě.
Ve běžné škole se bohužel často učí jen předáváním informací bez toho, aby děti byly vtaženy do procesu "výuky"...a navíc se stále předávají jakési informace, většinu kterých si dítě běžně najde během chvíle, pokud bude chtít.
Mnohé děti nezajímá probíraná látka, navíc pokud je předána suše a bez šťávy.

Víme, že někdo vnímá hlavně sluchem, někdo hlavně to, co vidí a někdo, co si může osahat. Ideálně pokud se k tomu váže nějaký prožitek s emocí. To je to, co si děti pamatují možná celý život.
A tomu zatím není běžná škola přizpůsobena.

Takže - pro mne studijní výsledky mých dětí přestaly být významné.
Napomohla tomu nemoc mojí mamky, když nám trochu překopala náhled na život.
Možná to pochopí tvůj muž...který si prožil taky těžké chvíle - co opravdu je, nebo není v životě důležité.

Jsou povolání, kde to bez odpovádajícího vzdělání nejde, například lékař nemůže pracovat jako lékař bez studia medicíny...a pak jsou profese, kde to vzdělání není prioritní.¨
Vzdělání nezaručuje vlastně nic, jen to, že člověk nějakým způsobem prošel nějakým typem školy.
Jaká je to osobnost, jak si poradí v zaměstnání a se životem jako celkem, to už to neříká.
A to je to, co je PRO MNE důležité.