To mi připomíná, jak jsem kdysi s dcerou bydlela na úplně odlehlém místě na samotě v lese. Na jiném odlehlém místě v tom samém lese bydlela rodina s dětma. Paní na mně sehnala mail a napsala mi něco jako:

dobrej den, sem Anna s křyžovatki v lese mám Aničku tři roki nema si s kim hrát taky mam Fanouška štyri roki přiťťe k nam na zahratku nas naštívyt jo a mam taki sina Lojzýka ve štvrtek ma narozenyny osum přiťte k nam na zahratku na dort s cerou jo a ještě mám taki holki tři sedum let přiťte v ten štvrtek na ten dort na zahratku

Dnes se z to stydím, ale totálně mě to vyděsilo, nedokázala jsem se ani dopočítat, kolik mají těch dětí. Ve čtvrtek jsem nakonec nesebrala odvahu....