Přidat odpověď
Lassiesevrací,
jo, mě současná situace také trápí, tak s ní bojuju, jak umím. Snažím se to dělat jinak, ukazovat, že to jinak jde, ale je to boj leckdy velmi marný a strašně vysilující.
Bojuješ totiž současně na třech frontách.
Jednu už tu někdo popsal, tuším, že Yuki, rodiče velmi často trvají na stejné škole, jakou znají ze svého dětství oni. I když sami fyziku nesnášeli, tak je děsí představa, že když se dítě nebude drtit totéž, tak že se vlastně nic nenaučí. Ale tahle fronta se celkem dobře právě ve fyzice posouvá, protože jak fyzika baví a zajímá málo lidí, tak mnohým stačí, když je dítě spokojené a oni se mu v tomto směru nemusí věnovat. Horší je to pak v matematice, kterou všichni považují za důležitou (jen kvůli přijímačkám, pro život až tak ne) a nebo v dějepise, který zase většina nepovažuje za těžký, takže když dítě nepapouškuje podle představ rodiče, je určitě něco špatně. Já si na rodiče nestěžuju, ale taky chvíli trvalo, než přijali, jak učím. Teď ve druhém průchodu 1. - 3. třídou jsem to měla snazší, protože má u mě ve třídě místně velmi uznávaná učitelka. Ta mi důvěžuje, takže i důvěra ostatních rodičů je hned jinde. No a ve fyzice, tam jsem prostě mezi slepými jednooký král.
Pak jsou tu děti. Už jen přesvědčit je, že s nimi nechceš bojovat, je někdy prostě problém, zejména když ostatní učitelé bojují. Když něco dělá jinak jen jeden učitel, nemá šanci, děti, které na to nejsou zvyklé, ty hodiny zničí. Mají pocit, že si mohou dělat, co chtějí, a pak přijdou s tím, žes je nic nenaučila. Chce to delší "předvýchovu", jenže na to zase s množstvím toho, co se očekává, že budou umět, prostě není čas. Když si děti zvyknou, že v tom nebo onom předmětu se to dělá jinak, je celkem vyhráno. Takže v šestce má smysl to zkusit a často se povede. Když začneš v osmičce už je to spíš o štěstí. Ale i s poměrně klasickou klasikou se dá udělat hodně dobrého, když škola není vystavěná na tom permanentním boji mezi učitelem a žákem.
No a nejtěžší fronta jsou samotní kolegové. Když něco děláš jinak a daří se ti, hážou klacky pod nohy a znehodnocují to, protože se bojí, aby to po nich také někdo nechtěl. Počád řeší a kontrolují, jestli umí všechno to, co umí ti nejlepší od nich (což je často hodně nad povinný základ, protože to jsou prostě chytré děti) a když ne, hned je špatně úplně všechno. Když to nefunguje, nebo potřebuješ pomoct s jednou konkrétní věcí, tak se ti vysmějou, že to máš z toho, co děláš.
Každá škola má jádro, které určuje, co je a co není přijatelné. Pokud je jádro autoritativní, nemáš s jakýmikoliv inovacemi šanci. Ani demokracie není v tomto směru ideální, protože skoro každá škola má tendenci navenek vystupovat jednotně, takže když většina bude učit a propagovat desetiletími nezměněnou klasiku, ten tlak na to, aby se ostatní přizpůsobili, je velký. Pak je dost podstatné vedení, čemu dává přednost, jestli určité nesourodosti, nebo většině. Když je jádro laděné inovativně, bojovat nemusíš. To bývají školy nové nebo malé, kde to všechno záleží na několika jedincích a kde ta jejich spolupráce je základ.
Zrovna v pondělí jsem jednu takovou navštívila v rámci Kavárničky matikářů. Třeba učitel, co učí dějepis a matematiku ukazoval, jak i děti, které nechtějí jít studovat, může zaujmout Pyhagorova věta. On to právě propjuje s tím děhjepisem a přes historické zajímavosti je do toho vtáhne. Bylo tam toho hodně, výuka v blocích, společný projekt a obecně spolupráce učitelů, kombinace známek a slovního hodnocení, celková atmosféra, samozřejmě ředitelka, která má učitele na dlouhém vodítku, takže mají přesně tu volnost, kterou potřebují, a přitom to funguje jako celek...
Jo a ten učitel matematiky mimo jiné zmínil, že fyziku by učit nechtěl, že ji chodí i nerad suplovat, a není to poprvé, co jsem se s podobným vyjádřením od matikáře setkala. Ale ono to dává smysl, protože ten, kdo si uvědomuje, že fyzika není jen přetavená matematika, tak i odhadne, jestli na to má a jesli by ho to bavilo. Jak teď učím i tu matiku, tak to taky vidím, jak je to strašně jiné. Baví mě teda obojí, ale učit fyziku je pro mě jednodušší. Taky jsem se do výuky matematiky nikdy nehnala, sparla jsem do toho až teď a úplně jsem si vybírat nemohla. Když mi v půlce srpna ředitel řekl, že místo 6 hodin fyziky budu mít 4 hodiny matiky, dost mě to naštvalo.
A to je taky jedna z věcí, co ničí výuku. Často učitelé učí předměty, ke kterým nemají žádný vztah. Někdy dokonce i takové, které samy nesnáší (to když vedení má na někoho pifku a schválně mu je dá do úvazku, taky se děje a ne ojediněle).
Předchozí