Despi, v kazdem z nas je vsechno, vsechny vladtnosti. Vsechno krasne ma i druhy pol. Mrzi me, nechci tu psat vlatni pribehy, ale zazila jsem, je to obrovske zklamani. Ja si praka, aby veci dopadly nejlip, jak mohou a pak jen zila ze dne na den. Nekonecne. Co jsem pochopila, to lupnuti neprichazi, kdyz ocekavame. A je tak tezke neocekavat.
Az to cllvek vevnitr prijme, jsko jednou prijme i smrt, zacnou se dit az prekvspuve veci.
Ale bohuzel to neni obracene.
Da se to zpracovat, tyhle pocity, ta krivda, zrada, nepichopeni atd jsou asi nejhorsi...ale stejne clovek prochazi vsema fazema trapeni. Na konci je prijeti. Bude to, prijde to, nebran se nicemu, at se to deje.
Kdo je schopen duverovat svemu “andelicku straznickz”, nebo jde rict vnitrnimu moudrymu vedeni, jde to vsechno rychleji...ale ty faze jsou neprijemne. Bud s nekym, dotykej se druhych, brec, napus manzelivi dopisy, ktere nikdy neodesles. Dostan to ze sebe.
Kus cesty za sebou mas, to nejhorsi vevnitr v tobe mas uz za sebou.
Dovol si i ty hnusny pocity, ale neventíivala bych je smerem k nemu, spis do etrru pres ten oapir, stejne to zachyti. Povidej si s nim nadalku, to taky funguje.
Jeste neni jiste, jak co dopadne. Ale jdd o tebe